Gran Canaria

miniprůvodce

Trochu historie na úvod

Historie Gran Canarie (a kanárských ostrovů všeobecně) je velmi zajímavá a tajemná...


Od dávných dob až dodnes existuje mnoho lidí, kteří vidí souvislosti s „bájnou“ Atlantidou. Dokonce je tato legenda zakořeněná v mysli místních, kteří věří, že první obyvatelé ostrovů jsou jedni z posledních přeživších Atlanťanů. Po potopení velkého kontinentu, ležícího v dnešním Atlantském oceánu, zůstaly nad hladinou jen vrcholky jeho nejvyšších pohoří a utvořily ostrovy. Na západě jsou to například Bahamy, Kuba, Bermudy, uprostřed Azory, na jihu Kapverdy a na východě Madeira či Kanárské ostrovy.

Právě sem spolu zavítáme. Přesněji řečeno na Gran Canarii, největší a nejjižnější ze sedmi ostrovů, ale myslím, že se tyto informace dají vztáhnout na celé souostroví.

Dnes patří toto území pod španělskou správu, takže přestože jsme na úrovni severní Afriky, stále se nacházíme v Evropské unii. Moderní civilizace se zde prolíná s pradávnou, až neuchopitelnou, historií, o níž vypráví už jen krajina sama.

Původní obyvatelé – Guanchové – připomínají svým způsobem života australské Aborigince. Tito lidé byli světlé pleti a nijak se nepodobali svým africkým sousedům.

Neměli zapotřebí budovat velkolepá města a chrámy, stačili jim skromné domky z přírodních materiálů, které byly zapuštěné do terénu, a k rituálním účelům bohatě vymalované jeskyně. Žili v souladu s přírodou a čerpali z ní veškeré své znalosti i sílu. Obojí je pro nás dnes těžko představitelné. Uctívali živly, které jsou zde vyrovnaně zastoupeny mořem, zemí, větrem a sluncem. Byli v napojení na vesmírné i planetární dění.

Vzhledem k příjemnému podnebí skoro nenosili šaty a namísto nich zdobily svá nahá těla tetováním. Trvalá vyjadřovala většinou postavení ve společnosti (vůdce kmene, šaman, kněžka...), zatímco dočasná oslavovala probíhající fázi života (panenství/jinošství, těhotenství,...), podporovala a ochraňovala při přechodových rituálech (vstup do dospělosti, svatba, porod, smrt,...), lovech, nebo v případných bojích.

Uvědomovali si sebe sama jako součást krajiny, přírody, planety i vesmíru, žili ve svém božství. Díky tomu stále ještě u nich existovaly aktivní schopnosti ducha a vědomě je rozvíjeli už od dětsví. Díky tomu pro ně nebylo nepředstavitelné měnit svou podobu a poznávat pozemský svět očima zvířete, například z ptačí perspektivy, číst moudrost stromů a sdílet nesmrtelnost kamene.

Jejich životy plynuly v harmonii a poklidu, jenže svět kolem nich se měnil.

Asi v 15. století se objevili na mořském horizontu španělští dobyvatelé. Mírumilovné ostrovní obyvatelstvo je s láskou přivítalo a přijalo, byť cítili ve svých nitrech neznámý zvláštní pocit. Zpočátku vypadalo vše vpořádku a sdíleli s návštěvníky vše, co znali, byť s ostražitostí.

Čas plynul a po nějaké době se ostrované rozhlédli po svém domově a začali si uvědomovat hořkou pravdu. Tam, kde přebývaly kněžky se svými schovankami, nyní stál kostel se symbolem kříže nad vstupem. Tam, kde si chlapci a muži hráli, vyrostla pevnost a v ní se usazovali vojáci. Pod vesnicí vzniklo náměstí a kolem něj budovy, které vyráběly zboží z místních přírodních pokladů (především vzácný cukr nebo jantar) a stále četnější lodě s nimi obchodovaly.

Na původní zvyky, přirozené pro ostrovany začalo být pohlíženo jako na barbarství a oni samotní se podle nových měřítek proměnili v primitivy. Španělé si na jejich ostrově založili svá města, ve kterých se mluvilo jejich jazykem a každý se musel podřídit novým pravidlům. Místní děti byly posílány do španělských rodin na převýchovu. Jejich matky a sestry zneužívány pro jejich vitalitu a krásu. Kdo se nechtěl podřídit a změnit svou přirozenost, byl souzen.

Jakmile domorodci prozřeli, bylo už pozdě. Nejmoudřejší a nejmocnější muži se sešli, aby probrali své možnosti a shodli se, že takto už to dál nejde. Zahájili boj alespoň za to poslední málo, co z jejich původní domoviny ještě zůstávalo. Proti početné přesile, moderní zbroji a zbraním, však nic moc nezmohli. Několik let dokázali odolávat nátlaku, ale nakonec byli zlomeni a zcela podrobeni.

Oheň hořel a dávivý dým stoupal z míst, kde dosud spokojeně žili. Nářek a pláč se ozýval  z míst, kde se láskyplně milovali. Zvonění zvonu a hrozby patriarchálního boha nahradil zpěv bohyně a vůni přírody. Z původních cca 20 tisíc obyvatel ve 30 sídlištích jen na Gran Canarii, jich přežilo asi 3 tisíce a z toho jen 200 z nich bylo svoleno zůstat na mateřském ostrově a dožít zde. Všemu, co by připomínalo původní mentalitu byly násilně vytrhnuty kořeny.

Dnes zde existuje svět stejný jako kdekoliv jinde. Skoro nikdo z místních, vlastně není místní, aniž by si tuto pravdu uvědomovali. Přesto zůstavají ve zdejší krajině i lidech stopové prvky, rozdmýchávající v nitru žár a v mysli kolotoč útržkovitých vzpomínek na dávné časy v souladu. Dodnes žijí někteří lidé v jeskynních obydlích, tolik připomínající zvyky předků, ačkoliv jsou přizpůsobené potřebám současného člověka. Na mnoha místech se otvírají tajemné chodby do hloubi země, zdobené pro nás těžko pochopitelnými malbami. Vmístních muzeích můžeme prožívat regrese při pohledu na početná zobrazení bohyně, zosobňující ochranu, lásku, hojnost - nejvyšší pravdu.

Řízení

  • Pozor na španělky 🙂 Nerozhlížejí se ani vpravo, ani vlevo, a prostě jedou. Samozřejmě bez blinkru.
  • Blikání tu nezná vlastně nikdo, ani autoškola. Blinkry se používají fakt vyjímečně, a když už tak špatně. Na dálnici to naštěstí chápou a alespoň zde bez problému světélkujou.
  • Klakson se používá častěji než blinkr. Občas ani nevíte proč, ale místní troubí rádi. Troubí se na pozdrav i jen tak pro radost. Klidně i v 1 ráno.
  • Ve vnitrozemí jsou úzké a klikaté silnice, serpentýny, za které není přes skalní stěny vidět. Řidiči proto na sebe upozorňují případné vozidlo jedoucí v protisměru zatroubením před zatáčkou.
  • Pokud špatně odbočíte, nevěste hlavu - za 2 km bude kruháč na které se dá snadno vrátit na požadovaný směr. V horách se prakticky nedá špatně odbočit - přinejhorším všechny cesty vedou dolů na dálnici a tam už se případně srovnáte.
  • Vzhledem k velikosti ostrova je vše blízko.
  • V městech i vesnicích jsou vedlejší ulice jednosměrky.
  • Parkuje se v pohodě všude. Jen nestůjte před vjezdy/výjezdy a tam, kde je žlutá čára (bacha, ty už často nejsou vidět a místní je ignorují). V turistických lokacích (pláže, centra měst) bývá parking placený v rozumných mezích.
  • Dost intuitivní záležitost jsou kruháče, vzhledem k místní neznalosti blikání blinkry.
  • Menší a užší auto je bezkonkurenční, jak na parkování, tak na úzké vnitrozemní silnice.
  • Někdy uvidíte jak jede auto, vedle něj jde člověk a přitom si řidič s chodcem povídají. Nevadí, že se za nimi tvoří kolona.
  • Není zde pitná voda. Kupují se barely kolem 1 eura.
  • Nikdo tu neumí anglicky. Ani mladí, ani staří, ani ti uprostřed. Vyjednat cokoliv je proto skutečná španělská vesnice. Pokud španělštinu neznáte na nákupy si s sebou berte slovník nebo překladač.
  • Pokud nemluvíte španělsky při nakupování raději nečekejte, že se dozvíte cenu dříve než při placení. Kromě obchodů typu supermarket, dost často chybějí jakékoliv informace o produktech. Můžete se zkusit zeptat, za to nic nedáte, ale za to, jak moc toho pochytíte neručím.
  • Všeobecně se dá říct, že je tu vše o něco málo dražší než v Čechách.
  • Radost udělá alespoň relativně levný benzín - většinou pod 1 euro/litr.
  • Zelenina, ovoce a čerstvé nebo sušené bylinky nakupujte na trzích. Vždy čerstvé, lokální a mnohem levnější než v obchodu. Ty se pořádají pravidelně po celém ostrově. Každý den můžete vyrazit do jiného města na místní trh. Seznam kdy, kde a co se dá snadno vygooglit (např. zde).
  • Standardně je tu dost drahé pečivo, běžně 3 eura za chleba.
  • Kanárijci milují sladké - až nepochopitelně. Skoro tu nenarazíte na obloženou bagetu, kebab, burgery nebo něco podobného... ale sladké všeho druhu prodávají stánky i obchody na každém rohu. Trhy jsou plné jednoho druhu obyč housek, světlého a tmavého domácího sýra a milionu všemožných i nemožných sladkostí (pečivo: koblihy, koláče, buchty - nebo modernější pendreky, bonbony atd.)
  • Kanárijci milují mořské potvory - vždy a ve všem. Znají tu asi jen 4 druhy pizzy bez gambase (= krevety). Nejvíc mě pobavily obalované račí klepýtka (mražený polotovar) 🙂
  • Obrňte se před nadmíru ochotnými prodejci. Už zdálky se na vás smějou a vítají jakoby jste byli první zákazník za několik let. Osobně to jako introvert moc nemám ráda a raději rychle prchám.
  • Kdybyste náhodou byli bosochodící blázni jako můj přítel, nenakoupíte nic, protože vás do obchodu jendoduše nepustí. Takže nikdy nezapomínejte nosit boty a muži triko (i v plážových oblastech).

Nakupování a ceny


Proč zrovna sem?

Obrázkové shrnutí ke Gran Canaria.

Počasí

Slunečno a nadprůměrné teploty po celý rok. Vhodné i mimo sezónu.

Poloha

Skoro v Africe a přitom stále v Evropě. Z ČR rychle dostupná exotika (4-5h letu).

Focení

Nádherné fotogenické prostředí vhodné pro fotografy nadšence i profíky.

Peníze

Finančně dostupné s puncem luxusu. Používají se zde Eura.

Krajina

Písečné i skalnaté pláže, hory, lesy, poušť... Vše na jednom místě.

Cestování

Vše zajímavé na ostrově je blízko. Zdejší doprava je pohodová, cesty udržované.

Energie

Silně energetické místo, vhodné k meditacím, regresím a jiné vnitřní práci.

Lidé

Shining happy people everywhere 🙂


Anglie

Magická země megalitů, vil, druidů a kněžek.

do Anglie