Má cesta za Bohyní

Před několika dny jsem se vrátila ze svého pobytu v Glastonbury. Hned po návratu jsem zjistila, že shodou náhod v té samé době zde byly z různého důvodu tři další ženy, jejichž tvorbu sleduji. Co je na tom malém jihozápadním anglickém městečku tak zajímavé, že se do něj poslední dobou vypravuje tolik lidí? Skrze Glastonbury vede cesta za bohyní, do Avalonu…

Poutní místo Glastonbury

Má cesta za bohyní

Možná sis také všimla na internetu dalších více i méně známých lidí, kteří do Glastonbury cestují a pravidelně se do něj vrací. Tento turistický trend ale není žádná módní novinka, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Trvá už déle než 2000 let, mnohem, mnohem déle. Vlastně možná trvá celou věčnost, odkdy je země Zemí…

Má cesta za bohyní

Na dlouhou dobu se však zapomnělo, proč nás toto místo tak přitahuje, ale i když přesně nevíme proč, vydáváme se znovu a znovu za jeho voláním… a vlastně často až na samotném místě poznáváme pravdu o něm i sami o sobě.

Takové volání, o jakém píšu, jsem začala cítit na konci loňského roku (2016) a hned s prvním dnem roku Hvězdy plíživý šepot prolomil zeď a uslyšela jsem zřetelně a jasně každé slovo. Popravdě to bylo slovo jediné, ale o to důraznější. Jaké to bylo slovo?

„Avalon.“

Než se však v tomto článku k Avalonu dostanu, ráda bych se podělila skrze několik řádků o to, co mě přivedlo až k němu.

Moje doba předavalonská

Ke konci roku 2016 jsem už byla rozhodnutá, že vytvořím další knihu sebepoznávacích omalovánek. Při tvoření té první jsem poznávala sebe sama a učila se vše za běhu. Nevěděla jsem příliš co dělám, ale vedla jsem se svým srdcem a to mi stačilo. Celý proces vzniku knihy a následný rok byl dost divoký, kdy jsem často našlapovala ve tmě do neznáma, ale jako celek byl neskutečně poučný.

Skoro celý ten rok mi trvalo pochopit, co se mi při tom povedlo a co už tolik ne. Hned jak jsem v sobě i ve své práci však oddělila zrno od plevele, dozrálo ve mě rozhodnutí vzít si z toho procesu to nejlepší a pokračovat dál.

Od začátku tvorby sebepoznávacích omalovánek jsem věděla, že budou navazovat další knihy, které už ale budou jiné než ta první. Na té první jsem se totiž více či méně všechno učila:

  • tak za prvé jsem teprve hledala, kdo opravdu chci být a kdo skutečně jsem;
  • vymýšlela jsem, jak se co nejlépe vyjádřit tak, abych využila vše co umím a zároveň tak, aby to bylo pochopitelné a k něčemu dobré i ostatním;
  • pak jsem začala poprvé a od nuly podnikat a přitom se učila potřebnou administrativu,
  • spolu s tím jsem se střetávala s bloky, nastraženými systémem i mou vlastní myslí;
  • a znovu jsem se poznávala více a více do hloubky skrze své přešlapy a omyly, čímž se stále více a více tříbilo i mé opravdové téma, můj projev, zkrátka vše…

Avalon mi přinesly hvězdy

Až poté, co se ve mě všechny poznatky usadily a vžily se mi pod kůži, přišla vlna nové energie. Kdysi mi jedna astroložka prozradila, že jsem tak silně ovlivňována pohybem planet, že se nemusím skoro snažit něco dělat a ono se vše bude dít tak, jak má.

Stále se utvrzuji v tom, že je to pravda a většinou když se o něco snažím, dopadne to naprd 🙂 ale naštěstí se hvězdy točí, ať to vořu jak chci, takže nakonec mě ze všeho vytáhnou a pošlou tím správným směrem. V té chvíli sice nikdy nechápu, co se děje nebo proč se to děje, ale jdu s proudem a čekám, až vše zapadne a mě to dojde.

Má cesta za bohyní

Stejným způsobem se zjevil v mém životě i Avalon.

S koncem roku, kdy se energie kolem nás i v nás střídají, přišla chuť udělat další vědomý krok na cestě. Z předchozího projektu jsem už měla v sobě srovnaná potřebná ponaučení a věděla jsem (více či méně) čemu se vyhnout a co mi neslouží. Díky tomu jsem viděla jasněji, kdo jsem a proč tady jsem. Novoroční proud mě tedy mohl vší silou nabrat a strhnout do nových čerstvých vod.

Tehdy, když už jsem se koupala bylo snadné nechat k sobě doplout nápad, který v těch vodách čekal. Tak snadné, že dodnes vůbec nevím, odkud se vzal, prostě si jentak připlaval…

Byl to Avalon – jediné slovo, do kterého vykulminovaly všechny mé pocity a myšlenky, a v které vyústila má celoroční modlitba.

Toto slovo mi přišlo poslední den roku a hned první den roku dalšího se objevily okolnosti, které mě u tohoto tématu a rozhodnutí ho zpracovat udržely (a také později, když už jsem v něm byla zakořeněná natolik, že nešlo vzít zpět, zase odezněly).

Avalon avalon avalon, opakovalo se to slovo v mé mysli tak mocně a tak často, až se prolnulo do mého každodenního života. Přečetla jsem o něm vše, co se dalo na toto téma najít a když bylo vnějších zdrojů málo nebo mi nedávaly odpovědi na mé otázky, obracela jsem se do sebe. Už od dětsví ve mě to slovo mnohé vyvolávalo – obrovskou úctu, spojení a zároveň smutek, a celé se to halilo do závoje tajemství, o kterém nikdo nic neví, o kterém se nemluví, protože jde vlastně o něco, co přeci vůbec neexistuje…

Příprava k vyplutí na ostrov

Malovala jsem obrázky do omalovánek a s tím jak přibývaly, nořilo se z mého nitra na povrch více a více dalších a konkrétnějších výjevů – nejdříve jen jako pocity, které se postupně stávaly tak silnými až začaly mít tvary, barvy a dokonce i zvuky.

Během prvního půlroku 2017 jsem při práci na omalovánkách procházela jakousi přípravou, a v čím více pokročilém stádiu svého avalonského těhotenství jsem byla, tím více mi bylo jasné, že budu muset do porodnice. Tušila jsem, že porod s sebou bude obnášet něco, co sama doma nezvládnu.

A jak ve mě uzrálo rozhodnutí vydat se do Avalonu fyzicky, přeuspořádal se mi život tak, že jsem se do mohla vydat na cestu do dvou měsíců!

Má cesta za bohyní

Těšila jsem se do Glastonbury a plánovala jsem, že tam vytvořím rozšiřující obsah k omalovánkové knize. Během jejího vytváření se ve mě nastřádalo tolik materiálu ke zpracování a k předávání, že bylo jasné, že pouhými omalovánkami k vybarvování to neskončí. To jsem ale ještě nevěděla, jak moc jsou mé dojmy pravdivé.

V hlavě se mi začala rýsovat silueta jakéhosi kurzu, i když jsem v té chvíli ještě úplně nevěděla, jak ho přesně pojmout. Ještě než jsem vyrazila na cestu stvořila jsem tématickou píseň, ke které zbývá už jen natočit video, než ji bude možné postnout na internet…

…a vlastně ve skutečnosti to jde celé ještě mnohem dál, kdy se pomalu mění – nebo spíše opět jen vystříbřuje – celé mé zaměření.

Má cesta za Bohyní

Glastonbury je vstupní brána do Avalonu na naší fyzické rovině. Ale co je Avalon?

Bohyně utvářející svým tělem krajinu ostrova Avalon Autor: Foosiya Miller

Avalon je krajina tvořená samotnou Bohyní. Ona ho nevytvořila, on jím doslova je. Křivkami svého těla utváří ráz a vzhled celé krajiny, zatímco její spirit se vlévá do každé duše, která v ní pobývá a naplňuje její nitro světlem a život transformací.

 

 

Avalon je místo pro ty, kteří chtějí udělat vědomý krok na své cestě člověka směrem k božství.

Nolava (pozpátku Avalon, jméno Bohyně) je nejhlubší pravdou, jakou můžeme objevit. Ne každý se nachází v bodě, kdy tyto pravdy potřebuje znát, ale mnoho, mnoho z nás je tady dnes právě kvůli tomu se na ně rozpomenout. Vzpomenout si na ni, na matku nás všech v této formě bytí na této planetě. Nebyla jen zapomenuta, byla ponížena a zadupána, zatracena námi všemi bez vyjímky. Proto v sobě neseme ten nevyslovitelný smutek, zatěžující naše duše. A naše duše se jí touží omluvit a znovu ji vrátit do našich životů, už jen proto, aby ten život za něco stál. Protože o čem je život bez matky? Takový žádný není.

I mě nakonec dovedla má cesta za bohyní do Avalonu, ačkoliv mé poznání jí i jejího ostrova teprve začalo. Přesto toho mám už teď mnoho, zač jí mohu děkovat. Děkuji jí, že mne stvořila, i když věděla, že ji hned vzápětí po narození nebudu znát. Dospíváme jako lidi i jako duše a s tím pro nás nastává čas přijmout zodpovědnost za minulost i za budoucnost. Pro mne to znamená omluvit se své mamince (bohyni) a pomoci jí vrátit ke svému muži, mému otci (bohu). Ukázat jim oběma že jejich život měl smysl, když přivedli na svět mě a že jen v této posvátné rovnici, kdy  jedna a jedna jsou tři, můžeme být všichni naplno šťastní.

Ztracená matka

Proto Avalon táhne tolik duší a časem všechny. Protože ukrývá našeho ztraceného rodiče, kterého tolik potřebujeme. Také proto toto místo převzali ti, kteří věřili jen v moc otce a matku donutili stáhnout se z naší roviny. To však nezabránilo tomu, aby sem – byť v neúplném pochopení – přicházeli poutníci z celého světa k přirozenému uctění toho velkého záhadného čehosi, co je zde přítomné.

Dnes je čas, kdy se Bohyně, naše matka, konečně vrací zpět do naší rodiny a my ji můžeme vítat v pevném obejtí. Se slzami v očích za tu trochu studu a promarněný čas, ale také za ten obrovský posun v našich srdcích a uvědomění.

Stejně jako jsem objala své chyby při tvorbě své první knihy a vydala se s tím nejlepším, co jsem se přitom naučila, ke tvorbě knihy nové, objímám své chyby z minulých let i životů a vydávám se s tím nejlepším, co jsem se naučila k životu novému. Kdy přijímám potřebnou očistu a transformaci, abych se znovu stala dcerou, na kterou mohou být její rodiče hrdí a nemusí se jí bát nebo se za ni stydět. Takže…

Z ženy kněžkou

…pojďme se společně přivítat a začít novou fázi životů a nejspíš i dějin. Pojďme usmířit maminku s tatínkem a milovat se navzájem jako jedna velká rodina. Pojďme se od nich obou učit kouzlům a magii, které jsou v tomto spojení tak přirozené…

Má cesta za bohyní

Pojďme se z vědomých žen proměnit v kněžky, odkud je jen krůček k tomu, stát se bohyněmi. Matkami svých vlastních světů.

Více podrobně se o Avalonu i o jednotlivých významných místech, které můžeš v Glastonbury také navštívit, dozvíš ve zmíněné avalonské knize. Její vydání je v posledním stádiu příprav a tak se můžeš těšit na zajímavé a transformační informace v doprovodu kouzelných a romantických obrázků – co více si může tvořivá víla přát? 🙂

__________________________________________

Na mé FB stránce si zatím můžeš prohlídnout pár dalších fotek z mé avalonské cesty (a když už tam budeš, staň se fanouškem, pokud jím ještě nejsi :)).

Kateřina Polčanová

Jsem žena s kreativní duší, prožívající rozkvět svého ženství. Baví mne propojovat to, co umím s tím co vím, a proto předávám své zkušenosti a znalosti hravou a něžnou formou skrze svou tvorbu. Toužím tak přispět ostatním ženským dušičkám k poznání sebe sama, k nalezení božství uvnitř jejich vlastního nitra.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Jak a proč malovat?

    3 způsoby JAK a 1 důvod PROČ malovat - Kateřina Polčanová Vydej se s e-bookem ZDARMA na cestu do své srdeční krajiny a poznej, jak snadno o ni můžeš pečovat pomocí malování i ty :)

  • Vybarvi si obrázek
    Vyber si obrázek z různých předloh ke stažení a vdechni mu nový život svým vlastním způsobem...

  • katerinapolcanova-cz