Kdo jsem?

Jmenuji se Kateřina Polčanová a pocházím z malého historického města v západních Čechách.

Jsem jednoduše řečeno umělkyně a zároveň průzkumnice lidské duše...

Propojením svých vášní přináším do svého života více pochopení, harmonie a radosti, protože kreativně rozvíjím vědomý kontakt se svým nitrem. Svou tvorbou připomínám hloubku našich duší, skryté krásy a mystičnosti života... a tím možná i netušenou schopnost žít v takovém světě, po jakém toužíme.

Mezi řádky a obrázky se ode mně dozvíš, jak může kreativita i tobě pomoci na tvé vlastní cestě k sobě, při hojení ran na dušičce, při proměně tvého ženství. Malování je hravý, klidný a něžný nástroj k uchopení moudrosti tam, kde slova nestačí, a může si ho užívat úplně každý. Obrázky to však nekončí a jsou jen pomyslnou vstupní branou, neboť kreativita je mnohem širší a hlubší pojem než jen malování. 

Inspiruje mě také svět sám o sobě, příroda jako taková. Intenzivně mě propojuje s mou vnitřní podstatou, a tak mi umožňuje cítit krásu a moudrost na každém kroku touto realitou. Proto ráda cestuji, obzvláště po místech, která jsou úzce spojena s ženskou energií. Zároveň si ale stále uvědomuji, že to nejdůležitější místo, kterému je třeba věnovat lásku a péči nejprve, je mnohem blíž a nemusím ho hledat na dalekých cestách, protože v něm žiji už odnepaměti. Je jím mé nitro, má "srdeční krajina"...

Vydej se se mnou na cestu do své "srdeční krajiny" - poznej, jak snadno a kreativně můžeš pečovat o své nitro, rozvíjet své světlo. Zjisti, jak vědomě měním svůj svět a uzdravuji (nejen) svou ženskost já. Inspiruj se, vyzkoušej nějaké tipy a vydej se na vlastní dobrodružství 🙂

Co je srdeční krajina?

Představ si svěží prosluněný den a rozkvetlou krajinu. Je plná voňavých keřů a boubelatých květů, kolem nichž bzučí včelky; bohatých ovocných stromů, v jejichž listoví dovádějí paprsky sluníčka se zpívajícími ptáčky; a vzduch příjemně ochlazuje poklidně plynoucí řeka, kterou možná jen kousek proti proudu vytvářejí mohutné vodopády... Všude vůkol panuje štěstí, radost a láska.

Život na takovém místě je jednoduchý a krásný, plný kreativity. Mohu to říct, protože na takovém místě žiju. Takhle totiž dnes vypadá má vnitřní krajina – ten nejdůležitější první domov, který si bereme všude s sebou. Je jedno, kam se přestěhujeme nebo jak změníme svůj byt, neboť nikde nebudeme šťastní, dokud si nezařídíme svůj vytoužený domov nejprve sami v sobě.

Dnes si to nejenže plně uvědomuji a užívám si výhod stabilních kořenů, ale s radostí přijímám také stále více příležitostí sdílet své nadání i životní zkušenosti se světem.

Vždycky to tak samozřejmě nebylo…

…protože stejně jako každou krajinu utvářejí eony, ani ta má nevypadla vždy tak idylicky a do své hojnosti a zralosti se vyvíjela po dlouhý čas. A co především trvalo nejdéle – než se v té krajině objevil člověk a než pochopil, jak v ní žít ve všestranném souladu a prospěšnosti… 🙂

 

Prvohory – hledání sebe sama

Od mých prvních chvílí s tužkou v ruce bylo prý všem jasné, že umím malovat. Přestože všichni okolo z toho byli nadšení, pro mě samotnou to nic neznamenalo. Nejvíc jsem toužila najít sebe sama, své poslání a naplnění. Více než malování mě lákalo pátrat ve světě po odpovědích – v knihách, v historii, ve snech…

Žila jsem v přesvědčení, že k tomu abych se našla, pochopila svět a život, proč cítím, co cítím a proč se děje to, co se děje… musím se toho mnoho naučit. Doslova jsem si užívala dlouhé hodiny strávené hledáním a studováním, dozvídáním se drobných dílků a jejich postupným skládáním v celistvou mozaiku.

 

Druhohory – oddálení se od sebe sama

Ze střípků znalostí, prožitků a pocitů jsem si vytvářela vlastní světy, v nichž jsem nakonec trávila více času, než ve skutečnosti. Fascinovala mě témata, o kterých většina lidí v mém okolí neuvažovala jako o něčem reálném, nebo o nich přinejmenším nechtěla přemýšlet. Já jsem však díky nim dokázala svým vlastním způsobem vidět krásné obrazy, které mě vnitřně naplňovaly.

Proto jsem vítala samotu jako příležitost k pohroužení se do světů fantazie. Cítila jsem, že právě tam najdu sama sebe… Jenže čím více jsem se uzavírala před realitou do svých vnitřních světů, tím více jsem ztrácela kontrolu nad děním v mém vnějším skutečném životě. A nevědomě jsem se tím zacyklila v naprosto opačném procesu: oddalování se a to nejen sobě sama, ale vlastně i životu jako takovému.

 

Kataklyzma – převzetí zodpovědnosti

Když už jsem byla dostatečně vyspělá na převzetí zodpovědnosti za své chování, začaly do mého života přicházet nejrůznější karamboly a ztráty. Jistě se snažily o to, abych začala věnovat svou pozornost světu, v němž doopravdy žiji. Namísto toho jsem na ně opět reagovala stažením se a ještě silnějším zabarikádováním se spolu se svými strachy, bolestmi a vzdory hluboko uvnitř vlastního srdce. Budovala jsem si masku tak, aby nikdo nemohl poznat, co je ve skutečnosti uvnitř mě.

A to, co bylo uvnitř mě: kypělo. Protože jsem však využívala jen malou částečku toho, co se hromadilo, pochopitelně tomu začal docházet prostor. Stagnující nevyužívaná energie mě fyzicky i psychicky vyčerpávala, a když už pro ni uvnitř mě nebylo místo, našly si i bez mé pomoci cestu ven do hmoty například jako zdravotní problémy.

Napadají tě otázky, zajímá tě spolupráce nebo chceš poradit? Neváhej a napiš mi 🙂

Třetihory – základy nové země

Na mé cestě nenastal pouze jediný zlom, který by způsobil, že jsem se najednou ocitla tam, kde jsem teď – tedy žijící v ráji, šťastná ve své domovině, sama v sobě. Byla to řada součinností a není nutné o nich všech psát. Důležité je, že každá byla pro můj vývoj nezbytná – ať už se jednalo o ztráty nebo o nová setkání. Vše co se dělo mi pomohlo pochopit souvislosti mezi vším, co jest a že náhody neexistují.

Proto musí mít svůj důvod i vše, co přirozeně umím a vím. Díky tomuto pochopení jsem našla způsob, jak konstruktivně využívat vnitřní přebytečnou energii a zároveň tak uvolňovat prostor nově přicházející. Začala jsem pocity, které mě zahlcovaly, zkoumat a souběžně je převádět malováním v obrázky. Mým jediným cílem bylo upokojit svou duši.

Pro představu: je to asi jako když se ti v noci zdá sen a celý den po probuzení pak máš zvláštní pocit, jako žes zapomněl na něco důležitého, a snažíš se na to rozpomenout. Při práci se sny si člověk vede deník a zapisuje si do něj vše, co si ze snů pamatujete. Dělám totéž, jen záznamy v mém snovém deníku jsou obrazy.

Myšlenka, že dar malovat jsem od boha dostala z nějakého důvodu, teď konečně začínala dávat smysl. Souběžně s tím, jak jsem stále pevněji přirůstala k malování svých pocitů, snů a fantazií… se začalo čistit vše staré a nefungující uvnitř mě, a začalo to být nahrazováno novými lehčími a jasnějšími myšlenkami, nápady a idejemi.

katerinapolcanova-cz

Více o mě a mé tvorbě se dočteš v e-booku ZDARMA.

Na příkladu své vlastní cesty ti v něm přináším inspiraci, jak lze malování používat nejen k potěšení a relaxaci, ale také k podpoře svého niterního rozvoje a tím k celkovému rozradostnění všedního života.

Vydej se na cestu do své srdeční krajiny a poznej, jak snadno a kreativně o ni můžeš pečovat.

3 způsoby JAK a 1 důvod PROČ malovat - Kateřina Polčanová

Čtvrtohory – příchod člověka

Postupem času jsem se naučila, že když je uvnitř mě nějaký silný neodbytný pocit, je zde i něco, co musím pochopit. Zaměřím se proto na danou emoci, a kde se v mém těle nachází. Jakmile se začnou ukazovat různé výjevy jeden přes druhý, můžeš si z nich jednoduše jako ve filmotéce vybrat ten, na který se chceš podívat. Když máš vybráno, můžeš se nad ním pozastavovat a zkoumat jeho detaily.

Výjev, který se mnou v tu danou chvíli rezonuje nejvíc – to znamená, že se nejvíc týká něčeho, co potřebuju řešit – si jednoduše přehrávám stále dokola, dokud jej nenamaluju. Ať už vznikne hodnotné umělecké dílo nebo čmáranice do peklice, důležitý je ten proces – ten totiž uvolňuje onu nashromážděnou energii, která když ji nevyužíváš, tě vždycky začne „z nudy“ nějak trápit.

Postupem času jsem začala vidět, jak moc malování podpořilo můj seberozvoj. Pomáhá mi zbavit se nadbytku energie (emocí a informací) tak, že nejen ulehčím svému nitru, ale navíc vznikne něco hmotného, co může energii ulehčení přenášet dál i k ostatním lidem, kteří ji momentálně potřebují.

 

Tvá kreativní krajinotvorba

Na všechny lidi mají barvy i malování nějaký efekt. Když může mě malování pomáhat čistit a rozvíjet svou vnitřní krajinu, existuje jistě mnoho dalších lidí, na které bude působit stejně. Jsem si jistá, že malování pozitivně ovlivní život každého, kdo se pro něj rozhodne a nezklame ho.

Nevyužívaná vnitřní energie nepřestává hledat způsoby, jak se dostat ven a žel bez našeho vědomého záměru se projevuje tam, kde bychom chtěli nejméně. Malování pomáhá uvolňovat vše přebytečné z našeho nitra, konstruktivním způsobem. Když je to navíc konáno cíleně, můžeme se celkově cítit mnohem lépe, být vyrovnanější a šťastnější.

Možná je ale problém v tom, že si o sobě myslíš, že neumíš malovat a tak konkrétně tobě s tím malování nemůže nijak pomoci. Nemůžeš být ale dál od pravdy, neboť malování je i pro takové z vás velmi jednoduchý a přímý začátek, když si přeješ do svého života navodit dlouho udržitelnou atmosféru krásna.

Jsem si vědoma toho, že ne všichni mají k dispozici tak rozvinutou dovednost vzít do ruky tužku a z nuly namalovat cokoliv vás napadne. Častokrát člověk vlastně ani neví jaké obrazy svým pocitům přiřadit, natož je ještě namalovat! Protože si jsem jistá pozitivním účinkem malování v mém životě, chci pomocí něj přispět těm, kteří stále nevědí, kdo jsou; těm, kteří jsou pod tlakem nezpracovaných (n)emocí a zážitků; a v neposlední řadě všem, kteří rádi tvoří.

Žádnými speciálními uměleckými dovednostmi oplývat nemusíš, a přesto se i pro tebe může malování stát nepostradatelným kompasem na cestách do své srdeční krajiny.

Co přesně je tvá srdeční  krajina a jak ji můžeš aktivně budovat pomocí malování?

To se dozvíš v e-booku ZDARMA.

 

Těš se spolu se mnou z nových rodících se projektů, které ti umožní začít se vědomě podílet na své vnitřní krajinotvorbě hravým a kreativním způsobem 🙂