Probouzení tvůrce ve mně (1. část): Proč jsem se rozhodla psát blog?

Jak se z člověka stane umělec? Stačí se vrátit tam, kde jsi naposledy byla jako malé dítě – ke své vášni… K té, která jako jediná dávala smysl tvé dětské duši a od níž jsi později raději utekla ze strachu, že nikdy nedospěješ.

Vášeň je to, co dělá umělce z každého z nás, ne míra talentu, ani způsob projevu.

Jak jsem nacházela svou pravou vášeň já, se můžeš dočíst v tomto článku a třeba ti má cesta připomene něco z té tvé. Je rozdělen na dva díly, z nichž každý popisuje trochu jiný příběh mé pouti umělce: jako malířky/ilustrátorky a jako spisovatelky.

Obě mé vášně prošly dlouhou cestu ze mě ke mně, než neodvolatelně probudily tvůrce ve mně a než jsem díky nim pochopila proces vytváření nové země.

Vášeň č.1

Možná tě to překvapí, ale ti co mě znají, dobře vědí, že mým dětským snem vždy bylo stát se spisovatelkou – vydávat knihy, které by mě naplňovaly, druhé inspirovaly a jednou třeba sloužily jako předlohy pro filmovou tvorbu 🙂 Vždy jsem byla totiž plná obrazů a pocitů, s bujnou fantazií. Přirozeně mi to šlo s tužkou v ruce a prázdný papír v mé blízkosti zákonitě padnul, ať už zmizel pod vrstvami malovaných výjevů anebo slov.

Ač se to může zdát zvláštní, tak pro má cesta umělce začala právě psaním – i když namalovat princeznu jsem uměla dříve, než napsat své jméno. Psát mě nesmírně naplňovalo a vyplňovalo skoro všechen můj čas. Na učivo v posledních ročnících gymnázia mi stačil pouhopouhý jediný sešit na všechny předměty dohromady, zatímco mými vlastními texty bylo popsaných mnoho bloků a sešitů. V nejzásadnějších chvílích dospívání pro mě bylo jediným prostředkem, skrze nějž jsem se dovedla vyjádřit a tím ulevit své duši.

Nekonečný zdroj bezpodmínečné inspirace

A tak vznikaly mystické pasáže historických a fantastických románů červené knihovny – různé příběhy z různých dob, rozdmýchávající různé emoce. Při psaní se ve mě probouzely celé světy, věky, mé nitro se třáslo, po těle mráz nadzdvihal chlupy a častokrát jsem měla v očích tolik slz, že jsem vlastně nic neviděla a psala jsem intuitivně. Hm, to samo z ní jak z nějaké knížky, no ne? 🙂

obrazek-3obrazek-4

Dnes zpětně vím, že jsem vlastně čistila své nitro od nahromaděné energie z nejednoho života a tím se dostávala blíže k sobě v tomto okamžiku.obrazek

Každou emoci ve mně jsem měla spojenou s příběhem a navzájem se od sebe více či méně lišily dobou, prostředím i charaktery. Nicméně zpět v té době jsem chápala jen zlomek toho, co dnes a pro mou tehdy mladou měnící se mysl bylo velice těžké udržet pozornost u jediné záležitosti, protože toho v mém nitru bylo přespříliš.

Když je inspirace přespříliš

Proto se stalo, co se stalo – opakovaně jsem se na této cestě zadrhávala, až jsem se jednou kdesi na ní zasekla úplně. Přelétala jsem z tématu na téma stejně rychle, jako se v člověku střídají pocity a myšlenky. Bylo sice pěkné, že mám tolik nápadů, ale o to více bylo smutné pomyšlení, že jsem nebyla s to byť jediný z nich dokončit.

Snadno jsem se také nechávala rozhodit vnějšími vlivy, kterým jsem v té době přisuzovala vinu za to, že mi znemožňují žít svůj sen – tedy být schopná psát knihy a ne jen úryvky z nich.

Ve skutečnosti jsem však vždy chápala, že uvnitř člověka je zdroj nekonečné síly a všemožného. Proto jsem navenek obviňovala vše, co se dalo, jen abych nemusela přiznávat, že je chyba ve mně.

Nakonec jsem skončila s myšlenkou, že v tom jednoduše nejsem dost dobrá, a když v tom nejsem dost dobrá, není to pak můj osud, má cesta. Byť to bolelo, doslova a do písmene jsem se naučila nevěnovat se psaní, už nikdy. 🙁

Vše je jak má být, i když to teď bolí

Tak nastal v mém životě jeden ze zásadních okamžiků ztráty kontaktu se sebou sama, alespoň tak jak jsem na to byla dosud zvyklá. Čím více mě vnitřně bolela ztráta této vášně, tím více jsem ji v sobě potlačovala a odmítala ve víře, že pro sebe dělám dobře.

185899_1694466518724_2957639_n

Jelikož mám však duši umělce je kreativní sebevyjádření mou stravou, a když jsem se rozhodla nevyužívat psaní jako způsob svého projevu, muselo to jít ven jinak.

Úplně nejdříve to bylo tím způsobem, jaký jsem znala z knih, které dosud tvořily můj život. Když jsem je nedokázala psát, musela jsem je nejprve žít – jenže knihovnu jsem tenkrát měla plnou samých ducha transformujících tragédií… Nic se však neděje náhodou a právě tohle žití mě kratšími či delšími (a občas drsnými) oklikami dovedlo k lepšímu seberealizačnímu prostředku: malování.

Honba za dokonalostí nic dobrého nevěstí

Dalším důvodem, proč jsem se raději rozhodla svůj sen zahodit, byl úbytek naplnění ze snah přizpůsobovat se v psaní požadavkům vlastního sebe-soudce. Mylně jsem totiž přijímala za své cizí myšlenky, jak by se mělo psát, jak vypadá správně napsaný text a podobně.

Pro samou snahu a práci levé mozkové hemisféry to přestávalo jít od srdce a přirozeně samo od sebe, nad každým slovem jsem byla schopná zaseknout se na půl hodiny… Najednou se z psaní stala dřina a neustálý boj s otázkami typu „napsala jsem to správně, může to takhle být?“

Tak dlouhý, dlouhý boj a nakonec vyčerpání a ztráta zájmu. Ztráta sebe sama, své součásti. Oddělení se od toho, co víš, že ti slouží a ostatní oslňuje světlem a inspirací. Takhle nějak bych popsala to, co nastane, když se necháš ukecat někým, kdo si myslí, že ví lépe jak se dělá něco, pro co jsi byla zrozena – a nejnebezpečnější „radílek“ je paradoxně vlastní rozum.

Ostatní nejspíš mají pravdu, když ti radí, protože v jejich životě to tak funguje. Ale ty nežiješ jejich život, a i kdybys nějakým způsobem měla možnost žít život někoho druhého, beztak nebude stejný, protože ty neseš jiné světlo, jsi tvořena jinými barvami, a tudíž žiješ jinou pravdu.

Jedině ve tvém srdci je klíč

Proto nikdy nekritizuj to, co stvoří tvé srdce, nechtěj to měnit, neporovnávej způsob jakým tvoří, neboť právě TO je TVŮJ osud. Přijímej rady okolí (a svého rozumu), dokud tvou vášeň rozvíjí, a nech je plynout, pokud cítíš, že ji zabíjí.

I mě to nakonec došlo, ale ty už nemusíš ztrácet sama sebe na tolik let jako já. Dnes už chápu, že má vášeň je dar, který je zde pro mě, aby umožnil mé duši prožít život plný klidu, radosti, lásky, hojnosti i nezávislosti.

Přesto se v době, kdy píšu tento článek, ještě stále tak trochu musím učit, co pro mě bylo před mou „sebe-zradou“ přirozené – znovu v sobě probouzím neochvějnou jistotu, nacházím dech beroucí touhu a ukotvuji vše převyšující napojení na svou duši. Obnovuji mosty, znovu se učím svoje zapomenuté  JAK a ještě pořád to občas štípne…

Transformace bloku blogem

obrazek-12Skrze tento blog jsem se rozhodla transformovat a překročit svůj blok a vzít s sebou další. Pevně totiž věřím, že jsou mezi vámi některé ženy s podobnou zkušeností z minulosti, některé ji možná prožívají v přítomnosti a na další číhá v budoucnu.

Krok z dlouho střežené osobní komfortní zóny je ve výsledku jen malou cenou za možnost inspirovat, motivovat, podporovat a učit byť jedinou duši. Nechávám tomu však volný průběh, už na sebe netlačím.

Naše životní zkušenosti (i vášně) jsou darem od Boha a vše, co jsme díky nim pochopili, by mělo být sdíleno, aby jednoho dne každý na planetě viděl, kde žije – ve světě plném barev.

Svět čeká, až vyjde tvé slunce

Proto buď i ty hrdým světlem sebe sama a máš-li to štěstí, že víš, v čem máš srdce, co je tvá vášeň, hýčkej si svůj způsob JAK a důvod PROČ to děláš. Pokud budeš hledat smysl svého života vždy nakonec dojdeš ke své prvotní vášni, která tluče ve tvém srdci a je vetkaná ve tvých tkáních od tvého narození.

Buď vděčná za ten dar, a věz, že nikdo druhý tě nikdy nenaučí jak máš „dělat svou věc“ – dělej to zkrátka tak, aby tě ta samotná činnost dojímala k slzám a vzrušovala ve stejné chvíli, abys cítila tlukot svého srdce až v krku 🙂

Nikdy si nikým (a hlavně sama sebou) nenech namluvit, že to neděláš správně a musíš se to naučit jinak, pokud to chceš dělat. Není větší lži, která by tě odvedla od sebe dál.

A pokud by se tak přece jen stalo, můžeš zavítat na tento web, kde se budu nadále snažit ti tuto pravdu připomínat
a ukotvovat tak do tvé podstaty…

Něžně a hravě pomocí slov i obrazů.

Kateřina Polčanová

Jsem umělkyně na cestě kněžky. Takové, která inspiruje ženy k návratu ke svým kořenům, ke své podstatě.

Mým nástrojem je umění, především vizuální (ilustrace a obrazy), ale ráda tvořím také pomocí slova a hlasu.

Mým tvůrčím i životním pohonem je poznávání a rozvoj sebe sama. Po cestě se mi postupně otevíral svět kouzel, plný hojivé moudrosti, odemykající paměti mé duše. Jakmile jsem byla připravená, vstoupil přede mně skutečný svět předků a jejich pradávných tradic.

Baví mě odhalovat dlouho zapomenuté pravdy, protože tím odkrývám dlouho zapomenuté části svého vlastního nitra.

Díky nim jsem schopná najít a uvědomit si starobylá zranění, která dosud působí v mém životě... abych jim řekla, že mám znovu v rukou plnou moc je zahojit a schopnost kreativně utvářet celý svůj život.

Propojováním svých talentů a vášní se postupně dostávám k hlubším a hlubším vrstvám své duše. Spolu s tím roste i inspirace a chuť sdílet všechnu tu nádhernou moudrost.

To, co se učím, sdílím s ostatními ženami, které v sobě cítí sílu a potřebu vyléčit stará zranění, ale třeba ještě nevědí, co přesně to znamená a jak na to.

Třeba takhle :)

E-book pro ženy, které chtějí být

vědomými (spolu)tvůrkyněmi

svého života...

ZDARMA KE STAŽENÍ

Omalovánkové tvoření

pro volné chvíle

Víš, proč je pro ženu zdravé kreativní tvoření? Kromě jiného se v jeho průběhu potkáváš sama se sebou, s různými svými tvářemi. Prožíváš, jaké to je být...

  • Dítětem, které si užívá požitku ze hry a tvorby.
  • Ženou, která na svět přivádí nové dílo a něžně o něj během jeho vzniku pečuje.
  • Čarodějkou, která vládne divokou magií barev a ladí detaily.
  • I vědmou, která vidí hlouběji za obraz a vnímá jeho skrytá poselství.

Nech se unést obrázky a vlastní fantazií...

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tvé osobní údaje použiju pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů