Probouzení tvůrce ve mně (2. část): Jak jsem začala malovat?

Jak se z člověka stane umělec? Stačí se vrátit tam, kde naposledy jsi byla jako malé dítě – ke své vášni… K té, která jako jediná dávala smysl tvé dětské duši a od níž jsi později raději utekla ze strachu, že nikdy nedospěješ.

Vášeň je to, co dělá umělce z každého z nás, ne míra talentu, ani způsob projevu.

Jak jsem nacházela svou pravou vášeň já, se můžeš dočíst v tomto článku a třeba ti má cesta připomene něco z té tvé. Je rozdělen na dva díly, z nichž každý popisuje trochu jiný příběh mé pouti umělce: jednou jako malířky/ilustrátorky, jednou jako spisovatelky.

Obě mé vášně prošly dlouhou cestu ze mě ke mně,
než neodvolatelně probudily tvůrce ve mně.

Předurčení k tvoření

Jak už víš z první části článku, součástí mé životní a duchovní cesty – a snad i posláním – je být tvůrcem. Baví mě možnost tvořit nové světy tam, kde člověka nebaví realita.

Mám dva nejoblíbenější nástroje, které k tomu používám, byť můj vztah k nim nebyl vždy ideální. Stejně jako jsem narazila na problém u psaného způsobu sebevyjádření, představovalo pro mě jistý čas problém i malování jako takové. Na rozdíl od psaní jsem s ním měla spojené spíše negativní pocity, i když mi šlo a bavilo mě. Jak to?

Snad proto, že jsem cítila jako bych si jej nenašla sama – dospělí okolo mě dokázali rozeznat můj talent dříve, než jsem z toho sama měla rozum, a když jsem do něj dorostla, tak už všichni měli jasno a mě zdánlivě nezbývalo volby, než chtít být malířkou…

Jako správné dítě své doby jsem rady starších začala vědomě bojkotovat. Malovala jsem jen z donucení na hodinách výtvarné výchovy ve škole, kde jsem navíc měla podnikavou paní učitelku, která mě neustále přihlašovala do dětských výtvarných soutěží – ale zase když jsem stihla svá dílka v omezeném čase dokončit, stálo to alespoň za to 🙂

obrazek-7

Na prahu dospělosti bez vášně a radosti

Jen čas od času jsem si namalovala něco jen tak pro radost a často jsem z výsledku ani tu radost neměla dlouho. Okolí (včetně mě samotné) mělo ve zvyku mě v malování hodnotit jinak a za každou pochvalou stálo: „tohle zvládneš lépe“ nebo „proč jsi tohle udělala tak a proč to neuděláš takhle?“ nebo jen skeptický pohled beze slov… Namísto sdílení radosti z tvorby jako takové přicházely soudy a snaha dotlačit mě k ještě lepším výsledkům, i přesto že již byly nadprůměrné.

ghzjz

Takový tlak mě ku podivu ostatních (kteří to se mnou vždy mysleli v nejlepším) velice demotivoval, protože jsem člověk pro něhož je nesmírně důležitá osobní svoboda a sebepoznání.

Jakmile jsem cítila, že mi danou cestu vybral někdo jiný a ne já, nic se mnou tím směrem nehnulo.  Jeden čas jsem dokonce nesnášela každého, kdo po mě chtěl něco namalovat a opovrhovala jsem i svým talentem jako takovým 🙁

Toto období trvalo skoro celou pubertu až do dospělosti a během té doby jsem namísto malování usilovala o post spisovatele (a z trochu jiného soudku archeologa).

S přibývajícími roky se však v této oblasti nic moc neměnilo, protože jsem neměla dostatečnou píli a trpělivost. Měla jsem jen rostoucí hromadu rozepsaných knih bez začátků nebo bez konců. A studium starověkých civilizací pro mě najednou nebylo důležité (což jsem však zjistila později, také nebyla žádná náhoda).

V jedné chvíli jsem se najednou ocitla na prahu dospělosti uprostřed prázdného pole bez vášní, které by udávaly mému životu směr – nechtěla jsem už dál ani malovat, ani psát, ani studovat, chtěla jsem jen pochopit, kdo jsem.

Nečekaný návrat ztracené dcery

K malování jsem se vrátila zcela neočekávaně téměř z minuty na minutu ve chvíli pocitu největšího zmaru, v nějž vygradovala předcházející série různých nešťastných příhod.

Dodnes si přesně vybavuji ten okamžik: celá ubrečená jsem vzala tenkrát do ruky čtvrtku a tempery a pustila si nahlas Nirvanu nebo něco podobného, co jsem tenkrát poslouchala, protože to bylo stejně rozhárané jako má duše. Sedla jsem a začala bezmyšlenkovitě patlat jednu barvu přes druhou nejdřív štětcem, pak holýma rukama.

Netrvalo snad ani 15 minut a zdánlivě všechna má dosavadní bolest byla v chaosu barev metená na papíře přede mnou. Byla jsem až v šoku, jak moc se mi ulevilo.

Hned jsem začala malovat další obraz – tentokrát však v mnohem lepší náladě. Během tohoto druhého obrazu jsem to pochopila:

že právě TO, čím byl člověk obdařen již při samotném narození, je TO, co je tu pro něj, aby mu to pomohlo projít tímto životem se všemi jeho zákrutami a křižovatkami.

Pokud mělo pouhé namalování jediného obrazu takový účinek na mě a mé nitro, pak je to něco, co si zaslouží můj respekt a pozornost.

Přemýšlela jsem v čem to tentokrát bylo jiné, než mé všechny předchozí „malovací“ zážitky. Došlo mi, že to bylo proto, že jsem v oné chvíli chtěla skrze barvy vyplivnout ze sebe všechny nasbírané jedy a bolesti. Bylo to tím VĚDOMÝM ZÁMĚREM. Odhodláním procítit skrze malování nežádoucí emoce a rozhodnutí zbavit se jich tak. 

S tabletem (ne tabletou) každý den

O pár let později po tomto zážitku se malování stalo nedílnou součástí mého každodenního života i osobnosti s konečnou platností. Stalo se tak díky koupi tabletu, o kterém jsem ještě den předtím nevěděla, že něco takového existuje.

To bylo v září roku 2012, kdy jsem se dozvěděla o digitálním malování a okamžitě jsem se zamilovala.

K tomuto životnímu nálezu jsem se dostala jednoduše od hraní PC her. 🙂 Začalo mě zajímat, jak se tvoří obrázky použité jako ilustrace nejen k takovým hrám, ale také třeba ke kartám či knihám.

Dopátrala jsem se a po pár shlédnutých videích zjistila, že tablet je přesně to, co mi při malování poskytne nejen bezprostřednost, nenáročnost a široké pole možností, ale také intuitivnost a tvárnost, jaké bych od svého nástroje pro sebevyjádření chtěla. Touhle cestou namalované obrazy se navíc dají ihned použít v každodenním životě mnoha kreativními způsoby a zároveň princip malování zůstává pořád stejný – zkrátka tužka, papír a nekonečná škála barev.

Od té doby jsem s tabletem strávila tisíce hodin a namalovala více než stovku obrázků (samozřejmě různé, avšak vzrůstající, kvality).

V této GALERII můžeš shlédnout náhledy mých obrazů. Najdeš tam takovou všehochuť, ale především mé digitální malby a ilustrace. Ty paradoxně nenajdeš v tomto článku, zato zde můžeš vidět některá raná dílka, která jsem po několika stěhováních ještě objevila v krabicích.

Nic, co uděláš, nemůžeš udělat špatně

…přinejhorším to správné oddálíš. Dnes už chápu snahu dospělých v mém dětství a uvědomuji si, že kdybych se jí bývala poddala možná jsem v této chvíli mohla být ve svém oboru mnohem dál.

Na druhou stranu jen když se duše spojí se svými talenty svobodně, vědomě a s láskou mohou přerůst ve vášeň. Vášeň je důležitá, protože signalizuje propojení se svojí podstatou, otevírá kanál k napojení se na nejvyšší úroveň vědomí vlastní duše.

Někdy je k tomu zapotřebí více času a lekcí, než jindy a obzvlášť hledáme-li svobodu, štěstí a lásku na špatných místech…

Přesto mě zkušenost oddělení se do budoucna naučila více si cenit svých vlastních schopností a méně jimi plýtvat. Poučila jsem se a vím, že nemusím chodit nikam daleko, abych našla to nejvhodnější pro sebe a rozvoj své duše. A taky, že když mě okolní svět opakovaně upozorňuje na nějakou skutečnost, pak stojí za to se nad ní nejdříve pozastavit, než ji rovnou minu a půjdu dál.

Není nutné ztrácet čas hledáním, když každý krok překypuje poznáním. Jakmile člověk jednou dojde k poznání, vše nashromážděné se bez přičinění uvolní. Na prázdné místo pak může přijít něco nového… a někdy to nové, může být něco, co máš u sebe k dispozici od samého zrození, ale nevěděla jsi o tom, nebo jsi to přehlížela.

Jsou to ty nejniternější talenty a vášně, které čekají až je vědomě pozveš do svého života jako aktivního spolutvůrce. Pomohou ti dostat se tam, kde máš být a žít ten život, který cítíš, že jsi sem přišla žít.

Svět čeká, až vyjde tvé slunce

Proto buď i ty hrdým světlem sebe sama a máš-li to štěstí, že víš, co je ve své duši za schopnosti a co je tvým talentem, hýčkej si svůj způsob JAK a důvod PROČ to děláš a nepřestávej to dělat dál. Pokud budeš hledat smysl svého života, stejně vždy nakonec dojdeš ke svému prvotnímu talentu, který je uložený ve tvé duši a je vetkaný ve tvých tkáních od tvého narození.

raz-jipo02082016maly

Buď vděčná za ten dar, a věz, že nikdo druhý ti nikdy nepoví co je „tvá věc“ a nenaučí tě, jak ji máš dělat – dělej zkrátka to, co je pro tebe od dětství nejpřirozenější a tak, aby tě ta samotná činnost dojímala k slzám a vzrušovala ve stejné chvíli. Abys cítila tlukot svého srdce až v krku 🙂

Nikdy si nikým (a hlavně sama sebou) nenech namluvit, že neděláš správně a musíš se naučit něco jiného. Není větší lži, která by tě odvedla od sebe dál.

A pokud by se tak přece jen stalo, můžeš zavítat na tento web, kde se budu nadále snažit ti tuto pravdu připomínat
a ukotvovat tak do tvé podstaty…

Něžně a hravě pomocí slov i obrazů.

Kateřina Polčanová

Jsem umělkyně na cestě kněžky. Takové, která inspiruje ženy k návratu ke svým kořenům, ke své podstatě.

Mým nástrojem je umění, především vizuální (ilustrace a obrazy), ale ráda tvořím také pomocí slova a hlasu.

Mým tvůrčím i životním pohonem je poznávání a rozvoj sebe sama. Po cestě se mi postupně otevíral svět kouzel, plný hojivé moudrosti, odemykající paměti mé duše. Jakmile jsem byla připravená, vstoupil přede mně skutečný svět předků a jejich pradávných tradic.

Baví mě odhalovat dlouho zapomenuté pravdy, protože tím odkrývám dlouho zapomenuté části svého vlastního nitra.

Díky nim jsem schopná najít a uvědomit si starobylá zranění, která dosud působí v mém životě... abych jim řekla, že mám znovu v rukou plnou moc je zahojit a schopnost kreativně utvářet celý svůj život.

Propojováním svých talentů a vášní se postupně dostávám k hlubším a hlubším vrstvám své duše. Spolu s tím roste i inspirace a chuť sdílet všechnu tu nádhernou moudrost.

To, co se učím, sdílím s ostatními ženami, které v sobě cítí sílu a potřebu vyléčit stará zranění, ale třeba ještě nevědí, co přesně to znamená a jak na to.

Třeba takhle :)

E-book pro ženy, které chtějí být

vědomými (spolu)tvůrkyněmi

svého života...

ZDARMA KE STAŽENÍ

Omalovánkové tvoření

pro volné chvíle

Víš, proč je pro ženu zdravé kreativní tvoření? Kromě jiného se v jeho průběhu potkáváš sama se sebou, s různými svými tvářemi. Prožíváš, jaké to je být...

  • Dítětem, které si užívá požitku ze hry a tvorby.
  • Ženou, která na svět přivádí nové dílo a něžně o něj během jeho vzniku pečuje.
  • Čarodějkou, která vládne divokou magií barev a ladí detaily.
  • I vědmou, která vidí hlouběji za obraz a vnímá jeho skrytá poselství.

Nech se unést obrázky a vlastní fantazií...

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tvé osobní údaje použiju pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů