Rozbolavělá ženo, přijmi muže

Jak souvisí bolestivá menstruace a sexualita?
To mi objasnilo poznání, které mi přinesla bohyně v Avalonu.

Očistný rituál bohyně Cerridwen

Do Glastonbury jsme přijeli jen pár dní před zatměním slunce. Aniž bychom to plánovali, večer těsně před ním, jsme se zúčastnili magického rituálu, konajícího se v místním chrámu bohyně (Goddess Temple). Tu noc nastalo také novoluní, které je spolu se zatměním příležitostí k očistě a transformaci. Glastonbury je samo o sobě považováno za portál nových začátků, a všechny tyto synchronicity jen stvrzovaly záměr naší cesty sem.

Ceremonii vedly kněžky bohyně Cerridwen, která ukazuje cestu temnotou a připomíná, že my sami jsme to světlo, které rozzařuje svět. Pod jejich zkušeným vedením, za přítomnosti mocné bohyně, jsme se při tanci, zpěvu a modlení zbavovali svých vnitřních bolestí, zklamání, viny, neporozumění… zkrátka všeho, co člověka brzdí a stahuje. Přitom jsme se spojovali se svou vnitřní sílou a vznesly jsme svá přání do budoucnosti. Vše, co jsme chtěli, bylo předáno Cerridwen skrze její kotlík očisty a znovuzrození. Požádali jsme ji, aby temná zákoutí našich podvědomí prosvítila a proměnila naše nedostatky v naše kvality. Pracovali jsme s temnotou i světlem v nás nejen proto, abychom pomohli sami sobě, ale také abychom vyslali získané pochopení a léčení všude, kde je potřeba.

Cerridwen je aspekt bohyně, zosobňující nekonečnou transformaci. Je paní světla i stínu, smrti i znovuzrození. Při její invokaci tekly doslova jedním proudem slzy těch, jejichž nitra potřebovaly pohladit láskyplnou péčí. Slzy čistí a hojí rány na duši. Nebyl snad nikdo, jehož srdce by se svým kouzelným proutkem nedotkla. Za naši statečnost vynést vnitřní strašáky napovrch jsme pak byli obdarováni. Kousek bohyně se usídlil v našich srdcích, abychom si ji mohli odnést domů všude tam, kam povedou naše kroky. Jedním z jejích darů byl obilný klas, představujícím mnohaúrovňovou hojnost.

Osobně jsem se po skončení rituálu třásla jako osika. V záplavě slz jsem ještě nějakou dobu nebyla schopná opustit chrám a jeho vřelé, čarovně nabité, prostředí. Přijímala jsem starostlivá objetí kněžek a nezakrytě jsem hluboce prožívala intenzivní energie, které na mě v tu chvíli působily.

Po návratu domů mě rozbolela hlava, ale přesto jsem se cítila neskonale krásně. Jako bych zároveň lítala ve hvězdách, zatímco mě kořeny pevně poutaly k zemi… jako bych byla tak velká, že zároveň cítím pevnou půdu pod chodidly a hlavu vysoko v nebesích.

Muž jako lék na bolestivou menstruaci

Ještě tu noc po skončení rituálu se mi spustil cyklus (jako obvykle, když ve svém životě procházím nějakou významnou událostí). Tentokrát to byl zas jeden z těch s intenzivním nástupem. Stručně řečeno, trpěla jsem jako pes a pod náporem křečí jsem nemohla spát. V minulosti mi vždy bylo opakováno, že abych se zbavila menstruačních bolestí, musím přijmout své ženství. Dlouhodobě jsem na tom pracovala a mnohokrát už jsem si byla jistá, že mám toto téma zpracované. Pak přišel znovu první den cyklu a bolestivý počátek stále dával najevo, že jsem se skoro nikam neposunula. Nechápala jsem, co se tedy po mě přesně chce…?!

Protože jsem ale tehdy byla, kde jsem byla (tedy v Avalonu), hned jsem toho využila. Začala jsem vzývat bohyni a modlit se k Devateru. Po chvíli bolest rozhýbala mé tělo. Intuitivně se začalo vlnit tak, jak přicházely bolestivé impulsy, a pohybem se začaly rozmělňovat. Cítila jsem, jak vlnivé a krouživé pohyby pánví (podobné břišnímu tanci) uvolňují bolest a vyvádí ji z mého těla. Chvíli jsem u toho stála v mírném podřepu a chvíli jsem opřená o předloktí tančila osvobozující tanec v posteli. V ní mi během toho „docvakla“ jedna věc. Pohyby, které mou bolest zmírňovaly a během relativně krátké chvilky (asi půl hodiny) ji z velké části odbouraly, byly vlastně naprosto totožné s pohyby při milování! Co mi z toho vyplynulo?

K tomu, abych uzdravila své bolavé ženství a naplno přijala sebe sama jako ženu, musím přijmout muže. Úplně a cele. Milovat ho a milovat se s ním na všech úrovních. Odpustit mu a uznat ho, pustit ho a pozvat ho. Celou svou bytostí. Nejen svým srdcem, ale i svou Yoni (a naopak). Probudit v sobě milující a smyslnou Shakti ze spánku a inspirovat tak vnímavého a vášnivého Shivu ve svém muži. Spojit se a prožívat se navzájem. Vyživovat se, léčit se.

Ilustrace z mé knihy Avalonia

Zraněná sexuální síla

Zjistila jsem, že jako pro ženu je pro mě snadné cítit a ctít muže ve svém srdci, ale už to není tak snadné skrze mou Yoni – která je pro ženu veledůležitým, posvátným centrem, sídlem její Shakti. Dřímá zde veškerá magická síla, která je pro ženu přirozená. Ale taky se zde drží nahromaděná traumata, zlovůle, zneuctění, nepochopení a zranění, utržené a posbírané během všech uplynulých dob napříč životy. Díky těmto bolům je přirozená ženská energie v Yoni tak moc potlačená a zablokovaná, že se nemůže projevit, dokud k tomu nedostane prostor.

Když bolesti padnou až sem dolů, do oblasti první čakry, je to nejtěžší stupeň utrpení duše a nejhůř se ho pak zbavuje. Vysvětlím: nejdřív ti jen něco hlodá v hlavě – pak tě to pálí na jazyku – když to nevyslovíš, promění se nevyřčená myšlenka v kámen na srdci – když spadne níž, začne ti ležet a tlačit v žaludku – a když ještě více ztěžkne, zakoření v tobě.

Problémy různých druhů jsou zakořeněny v Yoni takměř každé ženy napříč celou soudobou společností. Minimálně do okamžiku než s tím sama začne vědomě něco dělat. Po staletích útisku, područí, devalvace, zneužívání, obelhávání, ponižování… se není čemu divit. Energie bohyně byla kolektivně a cíleně ničena, její důležitost ve světě podrývána. Problémy ženského ústrojí je první důsledek, s nímž se střetáváme a potýkáme.

Kdo trpí stejně jako žena (a možná ještě mnohem víc) je muž. Jeho bůh nemůže vystoupit a projevit se bez své bohyně – byť se nás patriarchát v historii snažil přesvědčit o opaku. A už jen to přiznání může pro něj být drsné, natož jeho otevírání se zcela nové – nebo dlouho popírané – skutečnosti. Vždyť ho vše dosud učili jinak, a cítil se v tom dobře! Najednou se může cítit sesazen ze svého trůnu a ponížen do role žáka. Ale jakmile to jeho ego skousne a podvolí se proměně, vypukne extáze. Objeví se naprosto nečekané až nadpřirozené schopnosti původního tvůrce, jakým doopravdy je.

Sexualita je pro oba (boha i bohyni) nezbytnou součástí léčení, a zároveň sama uzdravení vyžaduje. Nikdy dříve jsem ji tak nebrala, nejspíš právě proto dosud nebylo mé léčení sebe sama a přijetí mého ženství úplné.

V průběhu let mi ve spojení se sexualitou samovolně vyvstávaly různé zvláštní, až temné pocity, které jsem nechápala. Navenek se mé nemocné ženství projevilo jak zdravotními problémy, tak i neschopností ho naplno prožívat, a domnívala jsem se, že to je něco, co k životu nepotřebuji. Jako bych se za něj styděla, bála se odsouzení anebo jeho přímého zneužití.

K podobným blokujícím přesvědčením duše dospívá díky svým prožitkům. Často i ty, které si vypěstujeme v tomto životě, mají svůj kořen v karmě z minulých životů.

Například já jsem si s sebou přinesla zátěž z několika inkarnací, prožitých v klášteře jako jeptiška. Sexualita zde byla buď zcela popírána, anebo v opačném extrému nezdravě zneužívána. Ale už tyto dávné zážitky plynou z jiných, ještě dávnějších. Duše s sebou táhne všechna traumata, která se zapsala do jejího jádra. Zůstávají v jejím podvědomí, dokud nemá sílu je pochopit a pustit.

Tajemství ukrytá v duši

Během jedné z dalších nocí po rituálu v Glastonbury jsem měla abnormálně živou noční můru:

  • Skrze ni se z mého podvědomí dostávaly nejrůznější niterní záseky právě ohledně přijímání ženství, mužství i sexuality. V tomto snu byly všechny najednou prezentované prožitkem hromadného znásilnění, kdy mé lákavé ženské světlo přitáhlo muže, kteří se na mě slétli jako hmyz na rozsvícenou lampu. Čím čistší a jasnější byla má záře, tím divočejší a pudovější živočišnost v mužích vyvolávala. Brr, bylo to hrozné. Vystřelilo mě to do hluboké noci, jako když vyletí šíp z napjatého luku. Celá zpocená jsem nemohla skoro dýchat a nedokázala jsem se utišit.

Hned poté, co se mi podařilo trochu uklidnit a znovu usnout, se navázal další stejně živý sen:

  • Tentokrát jsem, ještě celá zděšená z předchozího zážitku, vědomě využila svou sexuální moc k manipulaci s mužem tak, abych se cítila v bezpečí a nehrozilo, že se uvedená děsivá situace bude znovu opakovat. Omotala jsem si svou silou muže kolem prstu tak, aby – nabitý dojmem, že je můj bůh a já jen jeho bohyně – se za mě bil, zabíjel a jinak mě chránil před ostatními muži, kteří by jen pomysleli na to, že mi ublíží. Přesto jsem neměla vůbec v úmyslu se tomuto muži někdy oddat, dovolit mu pít z mého grálu, spojit se s ním. Necítila jsem k němu žádnou lásku, ale vytvořila jsem v něm její iluzi tak, aby mi byl poslušným nástrojem, skoro až otrokem, pouhou zbraní k sebeobraně, k níž nelze přistupovat jinak nežli chladně. Cítila jsem, jak mám v rukou jeho život, jeho sílu, a to bylo vše, co pro mě znamenal…

Oba dva sny představovali totéž. Naprosté nepochopení, pokoření a zhanobení sexuální síly – z obou polarit: jako oběť této temnoty i jako její pachatel. Uvědomila jsem si, že všichni je v sobě více či méně neseme obě dvě. Už jen proto, že jedno jsme a navzájem nás tvoří jedna energie.

Tato noc od základu změnila můj pohled na sexualitu. Pochopila jsem, jak je důležitá. Že ovlivňuje mé fyzické i duševní zdraví více, než jsem si dosud myslela. Vědomý přístup k sexualitě ji mění v nenahraditelného pomocníka, kdežto spící vědomí ztrácí možnost využívat její úplný potenciál. Stejně jako každá jiná magie, je-li nesprávně užívána, stává se pro člověka zlým pánem, je pak na ní závislý a volky nevolky plní její zvůle.

Co může být prvním krokem pro ženu, která se rozhodne dojít k uzdravení svého ženství, své sexuální síly? Bezpodmínečně přijmout muže. Odpustit mu a uznat ho. Milovat ho. I když je to pro tebe teď možná dost těžké, věř, že odpouštěním ze sebe dostáváš velkou zátěž a zbavuješ se tím svazujících pout.

Malba na stěně před Chrámem bohyně v Glastonbury

Každé další takové uvědomění mě lečí v jádru duše. Vnímám vítané změny, které mi dál dodávají odvahu a motivaci jít za poznáním a dělat potřebné činy. Věřím, že každá máme sílu změnit jakýkoliv stav, který nám neprospívá, který není příjemný. Nemusíme dlít v bolesti – fyzické, ani vnitřní. Stačí přijít na to, co konkrétně tebe v dané situaci udržuje, co způsobilo tvá zranění.

Možná, že poznání, které mě osobně přinesl Avalon skrze bolestivou menstruaci a sny, otevře nějakým způsobem i tobě vrátka na cestu směrem ven ze zdánlivě začarovaného kruhu. Přeji ti z celého srdce, aby k tobě proces narovnávání síly byl vlídný, abys vždy cítila ochranu a péči své bohyně.

Také slýcháš volání bohyně, toužíš se na ni rozpomenout?
Část její esence se schovává >> zde << 🙂

Kateřina Polčanová

Jsem umělkyně na cestě kněžky. Takové, která inspiruje ženy k návratu ke svým kořenům, ke své podstatě.

Mým nástrojem je umění, především vizuální (ilustrace a obrazy), ale ráda tvořím také pomocí slova a hlasu.

Mým tvůrčím i životním pohonem je poznávání a rozvoj sebe sama. Po cestě se mi postupně otevíral svět kouzel, plný hojivé moudrosti, odemykající paměti mé duše. Jakmile jsem byla připravená, vstoupil přede mně skutečný svět předků a jejich pradávných tradic.

Baví mě odhalovat dlouho zapomenuté pravdy, protože tím odkrývám dlouho zapomenuté části svého vlastního nitra.

Díky nim jsem schopná najít a uvědomit si starobylá zranění, která dosud působí v mém životě... abych jim řekla, že mám znovu v rukou plnou moc je zahojit a schopnost kreativně utvářet celý svůj život.

Propojováním svých talentů a vášní se postupně dostávám k hlubším a hlubším vrstvám své duše. Spolu s tím roste i inspirace a chuť sdílet všechnu tu nádhernou moudrost.

To, co se učím, sdílím s ostatními ženami, které v sobě cítí sílu a potřebu vyléčit stará zranění, ale třeba ještě nevědí, co přesně to znamená a jak na to.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tvé osobní údaje použiju pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů