Zima – čas bohyní transformace

Nevím, jak to máš zrovna ty, ale já jsem nikdy neměla ráda zimní období. Moje oči milují sytit se pestrými barvami, má kůže miluje sytit se hřejivou září slunce a můj nos miluje, když se může zvolna nadechnout voňavého vzduchu…  Jsem zkrátka spíše ten smyslový letní typ. Pokud jsi na tom stejně jako já a je pro tebe zimní období jednoduše řečeno výzva, třeba ti pro začátek pomůže sdílení některých mých vlastních poznatků (a cesty, jak jsem k nim dospěla). Třeba si díky nim poprvé uvědomíš, že zima tu není od toho, aby tě zraňovala, a že je ve skutečnosti úplně jiná, než jak ji dosud zažíváš.

zima - cas bohyni transformace

Balím se, bez tepla umřu

Protože jsem se však narodila zde, v zemi české, kde je pro mě ideální podnebí dohromady asi tři týdny v roce, musela jsem se rozhodnout – buď změním místo, kde žiju, anebo změním své vnitřní nastavení. Hádej, pro co jsem se nejprve rozhodla a co bylo nakonec jednodušší?

Podnikla jsem v průběhu let nespočet pokusů vymanit se ze studeného západu Čech. Každý pokus mě však více či méně podobnou oklikou vrátil zase pěkně zpátky. Tam, kde jsem se rozhodla žít a působit ještě jako duše. Dobrá – říkala jsem si – asi je nějaký důvod, proč se nemohu vymanit z vlivu svého rodného místa, asi je pro mě toto místo důležitější, i když život zde je pro mě náročný…

A tak jsem po několika vyčerpávajících zklamáních tuto skutečnost přijala a přestala proti ní bojovat.

Začala jsem se učit vnímat krásu této krajiny, včetně těch jejích méně vlídnějších tváří. Dala jsem si za úkol pochopit. Nejen pochopit proč jsem se narodila zde a proč bych zde měla žít. To na jednu stranu bylo vlastně dost snadné zjistit. Jenže pak, i když takové věci víš (jako proč jsi zrovna tam, kde jsi a co tam máš dělat), je často mnohem těžší dovolit jim stát se skutečností. Protože to už není jen o vědění a o znalosti nějakého svého úkolu. Je to především o změně sebe sama tak, aby pro tebe vůbec bylo možné tento úkol plnit a splnit.

U mě to bylo například fyzické omezení, které mi ze začátku prudce bránilo odevzdat se této zemi a ponořit se do její esence. Po většinu roku mi to tu připomíná oblast za polárním kruhem a dlouho jsem se musela učit, jak zde bez újmy na těle i na duši přežít.

Vlastníš limity, které tě vlastní?

Krok za krokem jsem se učila vidět své limity a omezení, abych mohla najít a přijmout vhodná opatření. Tak třeba proto mě v takovém ledovém období na ulici nejspíš nepoznáte, protože se ukrývám před mrazem pod asi 15 vrstvami oblečení, až po nos zakuklená v šátcích z jedné strany a v čepici pod kapucí z druhé. Je mi úplně jedno, jak vypadám, důležité pro mě je, jak se cítím.

Chci říct, že znát svá omezení je skvělá hráčská výhoda. Jakmile víš, že je máš, neznamená to, že před nimi utečeš a budeš doufat, že tě nedostihnou. Protože si buď jistá, že tě dostihnou vždy. Jen někdy možná přemutují do něčeho trochu jiného (podle toho, co tě chtějí naučit), ale do cesty se ti budou stavět vždy a tak dlouho, dokud je netransformuješ.

Mě to trvalo taky celkem dlouho, ale kdybychom měli mít všechnu práci hotovou rychle a snadno, tak jsme sem nemuseli vůbec chodit.

Poté, co jsem vypozorovala svá omezení a zjistila jsem, co je pro mě nepříjemné a proč, začalo se to vše postupně měnit. Už vím, jaká opatření musím udělat proto, abych v zimě zůstala uvolněná a dokázala si ji užívat. Díky tomu jsem přestala zimu nesnášet a začala jsem být schopná v ní existovat.

Poznala jsem také lidi, kteří praktikují Wim Hoffovu metodu (nebo jiné jógínské praktiky) a díky tomu si v plavkách užívají ledovou koupel v bazénu plným ledu anebo plavou v moři přímo mezi ledovci. Tak daleko zatím rozhodně nejsem, ale je to příjemná hudba budoucnosti. Tito lidé demonstrují, že zima nemusí být vůbec omezující, ale naopak transformující a ozdravná.

zima - cas bohyni transformace

Poznej přírodu, poznej sebe

Otevřely se přede mnou dveře, kterými jsem mohla vstoupit dál. Do té doby jsem si myslela, že je v těch místech jen nezdolná zeď. Za ní se mi najednou ukázal zcela nový rozměr zimy – síly a energie, které ji tvoří a které přináší. K tomu jsem se ale ještě nejdříve musela podívat na přírodu jako na celek.

Celá příroda se svými cykly je (podle mě) pro ženu snad nejdůležitější studijní třída. Musíš vidět a cítit nejprve ji, abys mohla vidět a cítit sebe. Nejsi jen jedna její součást, jsi ona celá smrsknutá do jediné bytosti. Máš-li v sobě jakýkoliv problém s nějakou částí přírody, ukazuje ve skutečnosti na nějaký problém přímo ve tvém nitru.

Sleduj proto přírodu a svůj vztah k ní, abys odhalila, co v tobě potřebuje léčení. A opět příroda je klíčem k tomu, jak přesně se uzdravit. Navaž s ní komunikaci a pracuj na prohloubení svého vztahu s ní. Stejně jako to už možná chvíli děláš s vesmírem.

Planetární menstruace

Stejně jako ty, je planeta vyjádřením ženského typu energie. Pro tu je charakteristická výrazná cykličnost. Stejně jako ty každý měsíc, prochází skrze přírodu každý rok svým ženským cyklem. Zima je pro přírodu totéž, co pro tebe fáze menstruace. Dává ti to smysl?

Je to období odpočinku a transformace. Pasivity a umírání, stejně jako přípravy na znovuzrození a novou aktivitu. Vše staré, co již nemá využití, odchází pryč. Namísto toho se hluboko pod povrchem rodí možnosti nového života. Vnější omezení působí psychicky i fyzicky a příliš nedovolují jakýkoliv náročný pohyb. Vše ustrne tam, kde se to zrovna nacházelo, když tato vlna dorazila. Vše dostává svůj čas zpracovat si, co je potřeba předtím, než se bude smět hnout dál. Prostor zaplňují vize. Vyvěrají z jádra a přinášejí naději, která dává sílu přečkat nutnou a důležitou stagnaci. Právě teď a tady se rodí veškeré nápady, ale hluboko pod povrchem. Semínka musí počkat na jaro, až zase roztaje půda a budou moci vyrašit do fyzické reality. Pro to vše je v tomto období ukrytá obrovská síla, možná největší za celý rok. Ne každý ji však ustojí a přežije. Ale právě tak je to v pořádku.

Vládkyně zimního času

Protože jsem se chtěla vydat ještě hlouběji, inspirovala jsem se u těch, kteří viděli ještě víc. Dokud lidé žili v přírodě, měli schopnost rozeznávat v ní různorodé síly a energie. Ty pak nazvali těmi či ony jmény a ctili je. Postupně se z úcty stalo uctívání a z přirozených sil, utvářejících lidskou realitu, bohové. Jejich pantheony jsou však pro moderního vykořeněného člověka asi nejkratší cestou, kudy se dostat zpět k prvotnímu významu – a tudíž i k jeho pochopení. Jejich jména a popisy jsou jen ukazateli, které nasměrují duši.

cerridwen-avalonia-katerinapolcanova

Ilustrace z mé knihy Avalonia

Tak třeba naší krásnou zemi českou právě v tomto čase spravuje z nejvyššího trůnu bohyně Morana. Je bohyní smrti a transformace. V keltské společnosti (před Slovany téměř celá Evropa, dodnes na západě) je její obdobou Cerridwen.

Obě dvě tyto dámy pocházejí z temného lůna planety. Odtud vycházejí na povrch jen na krátko, ale jakmile vystoupí, každý živý tvor to ihned pozná v kostech. Jsou to mocné čarodějnice, ovládající magii. Pro lidi je jejich síla však většinou děsivá. Možná proto, že jsou sami slabí, neboť ztratili spojení s jádrem planety i se svým vlastním. Podle mě, čím více se lidé odpojovali od svých zdrojů, tím strašidelnější podoby tyto bohyně nabývaly. Ten, kdo si však je vědom své síly a drží ji pevně ve svých rukách, dokáže jako jeden z mála vidět jejich skutečnou tvář a pochopit práci, kterou pro něj vykonávají…

Je tedy jen na tobě, zda tě láká zjistit, kým skutečně jsi, a zda najdeš dostatek odvahy jít za tím poznáním za hranici svých omezení. Pokud se pro to rozhodneš, počítej s tím, že už se nedá vrátit zpět. Pokud vydržíš zkoušky, kterými si bohyně ověřují tvou zralost, počítej s tím, že vrátit se zpět už chtít nebudeš.

A co ty a zima? Musíš se učit mít ji ráda, nebo je to pro tebe přirozenost?
Co pro tebe znamená? Napiš do komentářů 🙂

Kateřina Polčanová

Jsem umělkyně na cestě kněžky. Takové, která inspiruje ženy k návratu ke svým kořenům, ke své podstatě.

Mým nástrojem je umění, především vizuální (ilustrace a obrazy), ale ráda tvořím také pomocí slova a hlasu.

Mým tvůrčím i životním pohonem je poznávání a rozvoj sebe sama. Po cestě se mi postupně otevíral svět kouzel, plný hojivé moudrosti, odemykající paměti mé duše. Jakmile jsem byla připravená, vstoupil přede mně skutečný svět předků a jejich pradávných tradic.

Baví mě odhalovat dlouho zapomenuté pravdy, protože tím odkrývám dlouho zapomenuté části svého vlastního nitra.

Díky nim jsem schopná najít a uvědomit si starobylá zranění, která dosud působí v mém životě... abych jim řekla, že mám znovu v rukou plnou moc je zahojit a schopnost kreativně utvářet celý svůj život.

Propojováním svých talentů a vášní se postupně dostávám k hlubším a hlubším vrstvám své duše. Spolu s tím roste i inspirace a chuť sdílet všechnu tu nádhernou moudrost.

To, co se učím, sdílím s ostatními ženami, které v sobě cítí sílu a potřebu vyléčit stará zranění, ale třeba ještě nevědí, co přesně to znamená a jak na to.

Třeba takhle :)

E-book pro ženy, které chtějí být

vědomými (spolu)tvůrkyněmi

svého života...

ZDARMA KE STAŽENÍ

Omalovánkové tvoření

pro volné chvíle

Víš, proč je pro ženu zdravé kreativní tvoření? Kromě jiného se v jeho průběhu potkáváš sama se sebou, s různými svými tvářemi. Prožíváš, jaké to je být...

  • Dítětem, které si užívá požitku ze hry a tvorby.
  • Ženou, která na svět přivádí nové dílo a něžně o něj během jeho vzniku pečuje.
  • Čarodějkou, která vládne divokou magií barev a ladí detaily.
  • I vědmou, která vidí hlouběji za obraz a vnímá jeho skrytá poselství.

Nech se unést obrázky a vlastní fantazií...

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tvé osobní údaje použiju pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů