Nový směr (spolu)tvoření

PROČ JSEM PŘESTALA DĚLAT TERAPIE? A CO BUDE DÁL?

Víte, došlo mi, že chytrých a moudrých mentorů, terapeutů, koučů atd. je na každé téma víc než dost. Vlastně každý alespoň trochu vědomý a srdnatý člověk může být někomu skvělým průvodcem nehledě na vzdělání a profesi. Jsme lidé a léčivé je každé setkání, každý rozhovor, každé slovo, které si vzájemně vyměníme. Skrze interakci se světem jsme přirozeně vedeni a léčeni.

Tím nechci říct, že by odborná konzultace nedávala smysl. Samozřejmě jsou situace, kdy to chce velmi hluboký vhled, velmi vysoký nadhled nebo velmi jiný úhel pohledu.

Čím dál víc se ale vyvíjíme k samostatnosti, k tomu, že rozumíme životu a co nám říká realita. Čím dál snadněji dokážeme vnímat, vidět, slyšet, chápat hlas své duše. Otevírá se před námi cesta, na které se učíme rozhodovat se ze svého srdce, sami za sebe a ze sebe. A to je něco, co za nás nikdo neudělá.

Můžeme se inspirovat, motivovat, sdílet své zkušenosti. Vyměňovat si krásu našich vnitřních světů a společně zušlechťovat prostor venku. Ale vyloženě učit, jak komunikovat se srdcem a duší je oříšek, protože každý z nás je unikát a funguje trošku jinak. Každému je vlastní jiná forma komunikace, každý má svůj vlastní jazyk. Jazyk stvoření a tvoření. Jazyk, kterým přijímá a předává informace. Kterým manifestuje svůj život. Najít ho a uchopit je otázka času a přirozeného vývoje, který nejde urychlit. Jen vzpomenout si na co jsme zapomněli.

Není potřeba učit se nic nového, stačí se otevřít tomu co je nám tak intimně známé. To, co od narození v sobě cítíme, ale z různých důvodů jsme se před tím uzavřeli a odsekli to od sebe. Odsekli jsme část sebe sama, svojí podstaty. A teď se možná divíme, proč se cítíme neúplní a prázdní. Co nám uniká? To není něco, na co vám odpoví někdo druhý. Tu odpověď máte v sobě.

Moc a moc jsem se vždy snažila předat svým klientům co nejvíc odpovědí. Protože toho hodně vím, vidím a cítím. Cítila jsem jako svou povinnost sdílet pravdu, že je to účel mého daru. Časem jsem ale pochopila, že je to celé trochu jinak. Že pojmenovat a nahlas vyslovit pravdu není vždy to nejlepší, co můžu udělat. Někdy je lepší, aby si k ní člověk došel sám skrze vlastní prožitky. Protože pak tam nechybí přímé poznání a pochopení mnoha vrstvám a souvislostem, které utvářejí celek. To je něco, co prostě nejde zprostředkovat, obejít a nahradit. Neexistuje zkratka, která vymaže překážky a výzvy, která nás ultimátně přepne do našeho plného potenciálu. Není to o tom, co (ne)víme, ale o tom, jak s tím co víme umíme naložit. Jaký k tomu zaujmeme postoj a přístup. Jak to využijeme, jak se poučíme…

A tak jsem přestala tlačit a snažit se zahrnovat dušičky kolem sebe informacemi. Není mým úkolem je předávat a odebírat tím možnost vlastního poznání a růstu. Dřív jsem si myslela, že právě informace jsou to díky čemu se vyvíjíme a rosteme. Částečně ano, ale ne všechny informace jsou pochopitelné, dokud se je snažíme vysvětlit řečí.

A tak mě to vede víc a víc k jinému způsobu tvoření a předávání inspirace. Víc a víc i já sama objevuji způsoby, jak vyjádřit pravdy, ke kterým mám přístup, aniž bych tím sebe i druhé zamotávala do dalších slepých uliček a smyček. Přestože miluji povídat si o mnoha tématech a ke všemu mám dost co říct, toužím sdílet a inspirovat i bez pozemských slov. Skrze vyšší jazyk našich srdcí a duší. Kde nedochází k tolika nedorozuměním a překroucením významu. Kde mám větší jistotu, že síla, kterou člověku otevřu a začnu vracet, nebude zneužita nedostatečnou zralostí.

Čím dál tím víc nechci být sevřená škatulkami, které široké okolí chápe, ale nepopisují plný rozměr toho kdo jsem a co dělám. Proto si stoupám zpět na začátek své cesty a uzavírám cyklus hledání sebe sama a svého místa ve světě.

Čím dál tím víc mě mé srdce volá a chce se vyjadřovat prostřednictvím barev a melodií. Dovoluji si naplno být umělcem.

Můžete se ode mě inspirovat, můžete se ledasčemu přiučit, dozvědět se něco nového, nakopnout vývoj do svého potenciálu a návrat k sobě, ke své podstatě… To vše jsou účinky mé posvátné medicíny v jakékoliv formě.

Miluju si s vámi povídat, objevovat, rozkrývat, vytahovat neviděné nebo připomínat dávno zapomenuté. Navracet uzamčené vědomí a znalosti. Užívám si to a těší mě, když někdo naslouchá a má zájem vědět víc. Ale ještě větší radost mám, když nejde jen o krátkodobé zpestření a zajímavost. Když nesloužím jen jako náhražka za kino. Ano, v mnoha filmech je mnoho pravdy a mnoho informací, ale taky jí mnoho lidí nedokáže vidět nebo jí nevěří, případně si ji vykládají po svém. A to je něco, co mě nebaví. Kdo mě zná ví, že se se mnou hodně nasmějete, protože humor k životu patří a je potřeba odlehčovat se. Mé srdce ale vyčerpává, když se jeho životní energie nepřetaví v nic hmotného, do žádné změny, do reality. Do své práce vkládám celou svou bytost a vím, jaký má potenciál. Nechci aby končila v zapomnění bez užitku, bez pomoci, bez příležitosti ukotvit se ve světě a rozsvítit ho.

U slov mám často tendenci přebírat zodpovědnost za to, kdo co jak pochopí. Jaký jim dává význam a zda ho posílí nebo oslabí. Proto čím dál víc toužím tvořit jinak. Pouští mě zájem o tradiční poradenství, mentoring, terapie apod. Toužím tvořit ve větší lehkosti a svobodě, kde zůstává zodpovědnost každého na správné straně plotu.

To je změna, která ke mě přicházela dlouhodobě. Nevěděla jsem přesně odkud jde smutek, který jsem cítila ze své práce tak jak se vyšlapala cestička. Cítila jsem v ní tíhu a boj. Víc, než se mi zdálo přirozené. Postupně se mi to ale celé vyjasnilo. Nešlo ani tolik o to, co dělám, ale spíš o to, co nedělám. Nevyužívám své vlastní dary a potenciál naplno.

Nakonec jsem pochopila, co potřebuji ke štěstí. Je to umění, umělecký projev. Jsem prostě duší především umělkyně a teprve pak vše ostatní. Každý umělec je zároveň inspirátor, vědma, čaroděj, channeler, léčitel… a hned podle jeho díla poznáte jaký, odkud a co stahuje, jaké informace, energie, kódy a frekvence ukotvuje. Není potřeba vysvětlovat, stačí vidět/slyšet a cítit. Podstata jeho tvorby je křišťálově jasná a přístupná prakticky komukoliv na jakékoliv úrovni rozvoje.

Z umění je můj největší přirozený dar malování. Projevil se už v raném dětství aniž by mě kdokoliv učil. Za svůj život jsem si s ním prošla dlouhou cestu, plnou zkušeností a zážitků. Nemusela jsem se sice učit zvládat ho technicky, ale zato jsem se musela naučit překonat mnoho silných a hluboce zakořeněných emocí, strachů, odporu, nezdaru a dalších překážek. Ke svému daru malování mám jakýsi partnerský vztah, ve kterém je láska i bolest. Mnoho stínů jsem za poslední roky již rozpustila. A za poslední měsíce jsem se přesvědčila, že jich tam už není tolik nebo jen pár takových slabších dozvuků. Oproti tomu ta láska a síla o tolik vzrostla. Jakoby se konečně ukázala v celé své kráse a já si konečně umožnila ji plně přijmout. Přestala jsem ji ponižovat a znovu jsem si uvědomila její skutečnou podstatu: požehnání.

Protože přesně to cítím, když maluji. Stačí mi na to jen myslet a povídat si o tom a já brečím dojetím jak želva. Je to tak intenzivní, tak hluboké, tak silné. Cítím se tak moc obdarovaná, tak moc milovaná, tak moc požehnaná. Cítím tolik lásky, tolik krásy a obdivu. Cítím takovou vděčnost za to, že můžu.

Když jsem teď asi půl roku neměla možnost malovat definitivně mi došlo, že teprve tohle je to něco, bez čeho nemůžu žít. Že tohle je to, co mi chybělo, když jsem nemohla. Že tohle je moje výživa a léčení mého vlastního nitra i prostoru kolem sebe. Že tohle je to, jak vám mohu nejsnadněji předat největší množství své nesmírné lásky a síly. U čeho doslova pláču radostí, vděčností, intimním spojením, nekonečným bohatstvím… když tvořím. Energii, kterou cítím, když maluji, je to co vám chci předávat. Protože je tak krásná, tak něžná a přitom silná, tak božská. Je čistá a bezpečná, nejde ji zneužít či překroutit (alespoň ne tak snadno jako slova). Je to zkrátka dar. Pro mě i pro vás. Pro naše duše i domovy.

Mohla bych se rozepisovat velmi dlouze, ale nejde o to vyjádřit vše jedním příspěvkem. Chtěla jsem vám jen odhalit a naznačit změny, které u mě uvidíte. Neznamená to, že již vůbec nebude možnost konzultací a seminářů se mnou. V tomhle směru je titulek příspěvku taková novinářská finta, ale věřím, že mi ji odpustíte. Kotvičky zůstávají a také jsem se více otevřela nárazovým jednorázovkám. Je spousty úžasných duší, které cítí skutečný živý oheň uvnitř sebe a touží, aby planul a zářil i v každodenní realitě. S takovými se chci dál osobně setkávat a sdílet. Stále mám co předávat a stále mě to baví.

Ale hlavní těžiště mé tvorby se rozšíří nebo přesune na pole umění. Bude nejspíš ještě chvíli trvat, než se odvážím zveřejnit vše co tvořím, ale postupně budu odhalovat víc. Tvoření pomocí barev a hlasu, ilustrace a písně… celkově nejen pro potěšení, ale i pro podporu vaší kreativity a tvůrcovství.

Pro konkrétní podrobnosti mě sledujte zde a na mém FB profilu. Právě dokončuji přípravy, abych vám mohla představit velkou novinku. Teď už samozřejmě tušíte oč půjde, ale určitě i přesto budete překvapení co přesně pro vás chystám.

Budu nadále moc vděčná za reakce a podporu ve formě komentářů, liků, sdílení apod. Abych věděla, že s vámi má cesta rezonuje a má smysl na ní překonávat překážky. Nic to nestojí a mě to jako tvůrci moc pomůže. Třeba k větší odvaze přestat se schovávat a víc se otevřít vám a světu.

Moc si vážím toho, pokud jste dočetli až sem. Děkuji za naše vzájemné vztahy, že se známe a že se máme. Doufám, že už se těšíte na společné násobení lásky a krás našich duší i tohoto světa. Kdo se už těší na novinky? Já jsem nervózní jako… Je to výstup z komfortní zóny, ale směrem blíž ke zhmotnění touhy mé duše. A co je víc.

Děkuji a mám vás ráda